O psychoterapii

Co je psychoterapie

Psychoterapie je specifickou formou péče o zdraví. Zdraví, tak jak je definováno Světovou zdravotnickou organizací, zahrnuje kromě tělesné oblasti též oblast duševní a sociální, a někteří autoři přidávají i oblast spirituální (duchovní). Psychoterapie se zabývá především duševní sférou, ale vzhledem k provázanosti jednotlivých oblastí ovlivňuje i všechny ostatní (díky tomu pomáhá např. odstraňovat psychosomatické potíže, zlepšovat mezilidské vztahy nebo hledat smysl života).

V rámci zdravotnictví bývá psychoterapie obvykle chápána jako léčba duševních poruch. Psychoterapie je však více než jen to: nepotřebuje člověka škatulkovat slovníkem lékařských diagnóz, ale napomáhá k plnějšímu, vnitřně svobodnějšímu a spokojenějšímu životu tím, že pomáhá překonávat krize a obtížné životní situace, přijímat sebe sama a rozpoznávat a měnit nefunkční vzorce jednání, myšlení, prožívání či utváření vztahů.

Téměř devět dekád psychoterapeutického výzkumu ukazuje, že psychoterapie a poradenství jsou účinnými metodami psychologické pomoci. Existuje celá řada efektivních psychoterapeutických přístupů. Jejich úspěšnost však záleží na mnoha okolnostech, mezi jinými na motivaci klienta ke změně a jeho ochotě na sobě pracovat. Stejně jako lékař nemůže svému pacientovi zaručit, že ho vyléčí, nemůže ani psychoterapeut zaručit, že klienta „zbaví“ jeho potíží.

V psychoterapii není klient jen pasivním příjemcem terapeutova působení, ale aktivním a rovnoprávným účastníkem, který se podílí na rozhodování, kudy se má terapeutický proces ubírat. Psychoterapeuti se obvykle vyhýbají nabízení zjednodušujících rad a snaží se klientům pomoci, aby sami objevili řešení „šité na míru“ jejich vlastní jedinečné situaci a potřebám. Co tedy může sám klient udělat pro to, aby maximalizoval užitek z terapie? Být co nejvíce otevřený, dávat terapeutovi zpětnou vazbu, sdílet své pochybnosti či nespokojenost nebo požádat o vysvětlení, pokud mu něco nedává smysl.

Jak vypadá terapeutické sezení?

Přestože v některých případech klienti odcházejí spokojeni již po prvním sezení, obvykle je zapotřebí delší spolupráce, aby klient pocítil žádoucí změnu. Různí klienti potřebují různou délku terapie a často nelze předem přesně odhadnout, kolik sezení bude zapotřebí.

Sezení trvá většinou 45-50 minut. První sezení obvykle slouží k tomu, aby se terapeut zorientoval v tom, s jakým problémem klient přichází. Tato úvodní fáze může trvat i několik sezení, protože důležité informace a souvislosti se mohou vynořovat postupně. Součástí této fáze je též vzájemná domluva na cílech psychoterapeutické práce a na frekvenci sezení. Cíl terapie i četnost setkávání se samozřejmě mohou v průběhu spolupráce měnit.

Během terapeutického procesu může psychoterapeut využívat řadu metod. Ty mají klientovi dopomoci k tomu, aby lépe porozuměl svému problému, osvojil si nové dovednosti nebo dokázal snáze přijmout sám sebe takového, jaký je, a naučil se lépe využívat své vlastní zdroje, které již má k dispozici. Někdy je přitom zapotřebí, aby se klient vystavil pocitům, kterým se běžně vyhýbá či aby se naučil lépe zacházet se svými emoci a potřebami. Psychoterapeuti přitom obvykle využívají postupů a metod různých terapeutických přístupů a mají svůj osobitý styl práce. V případě, že terapeutovy metody klientovi nevyhovují, může to terapeutovi sdělit a společně pak mohou vyzkoušet odlišný přístup. Klient má samozřejmě vždy právo požádat o doporučení na jiného odborníka či terapii zcela ukončit.

Současná diskuze o vymezení psychoterapie

V současné době se vedou spory o to, kdo se může nazývat psychoterapeutem a pro svou činnost používat označení psychoterapie. Zatímco jedna skupina odborníků považuje psychoterapii za metodu léčby duševních poruch, náležející výhradně do oblasti zdravotnictví, jiná skupina odborníků ji chápe v daleko širším smyslu – jako pomáhání psychologickými prostředky, které není vázáno na rezort zdravotnictví, ale uplatňuje se v celé škále odvětví (např. v práci poradenských či školních psychologů, v krizových centrech, při práci s drogově závislými atd.) a také při řešení nejrůznějších problémů, které zdaleka nemusejí dosahovat závažnosti duševního onemocnění (např. pomoc při řešení různých životních krizí, vztahových problémů, zpracování emočně náročných událostí apod.). I zcela zdraví lidé mohou psychoterapeutické služby využívat pro rozvoj osobnosti, překonávání vlastních limitů, dosažení hlubšího sebepoznání či nalezení většího klidu a rovnováhy ve svém životě. Osobně se ztotožňuji s druhým, tedy širším vymezením psychoterapie, které zároveň vychází z pojetí Evropské asociace pro psychoterapii.